Pokračování nejstarších dějin Hrádku z fragmentu nové Knihy o Hrádku

Z roku 1369 je v Knihách konfirmačních arcidiecese Pražské zachována písemná zmínka o urozeném pánu Proczku de Hrádek – Proškovi nebo Pročkovi z Hrádku, roku 1372 jsou vzpomenuti stateční rytíři Prošek a Markvart, v letech 1386–1417 spravovali Hrádek panošové Bohuněk a Jan. „Z okolnosti té, že bratří Proček a Markvart z Hrádku titule statečných rytířů i urozených pánů v listinách užívají, vysvítá, že skutečně od svého krále, totiž Karla IV., pro své zvláštní osobní zásluhy a prokázanou udatnost v bojích na rytířství pasováni byli, ačkoliv z nedostatku pramenů udati neumíme do podrobna, jaké by to zásluzápadní sjednocenéhy byly. Nicméně vysvítá z toho, že rod rytířů z Hrádku toho času mezi přední rody země české náležel. Potomek jednoho z bratří výš uvedených byl vladyka čili panoš Bohuněk z Hrádku (připomíná se k rokům 1386–1391 jako pán podací kostela hrádeckého), který tedy nebyl více rytířem, jelikož hodnost rytířská toho času ještě nebývala dědičná.“ … A jaký byl v onom 14. století – tedy v čase pro Hrádek zřejmě konstitutivním – osud hrádecké Madony? Odpověď nám nedává žádná historicky podložená zpráva, ale legenda, „která dí, že už za blahé doby Karla IV. kostel hrádecký byl znám v celém okolí, ježto v chrámě tomto na oltáři nacházela se milostná socha Panny Marie, kterou sem Arnošt z Pardubic daroval a již lid neobyčejně uctíval, přicházeje na Hrádek z celého kraje.“

ZPĚT