Z historie hrádeckých poutí – fragment knihy Hrádek u Vlašimi, Františka V. Kamarýta, Brno 1900

Poutní průvody v ty dny přicházejí jak z nejbližšího okolí, tak z míst až 12 hodin chůze vzdálených. Průvody se pořádají i mimo termíny hlavních poutí. Koncem června, a to v neděli po sv. Janu Křtiteli a na svátek sv. apoštolů Petra a Pavla, přichází obrovské procesí z Vlašimi čítající na tisíc poutníků. Je již tradicí, že o svatodušních svátcích doputuje na Hrádek procesí od Německého (dnešního Havlíčkova) Brodu. Průvody jsou provázeny hudbou a družičkami oblečenými do šatů stejného střihu a téže barvy. Malé družičky nesou sochu Panny Marie, ty provdané sochu sv. Anny. Sobotní průvody putují většinou bez kněží, nedělní mají za průvodce domácí kněze. Poutníci přicházejí na Hrádek i jednotlivě - zvláště o Mariánských svátcích a v době Velikonoční. Hrádek již zaujal v náboženském životě Čechů své místo a má všechny předpoklady k tomu, aby se stal velkým a slavným poutním místem: nachází se v překrásném a přímo symbolickém kraji pod Blaníkem, je obetkán vzpomínkami vážícími se k české minulosti, má starou, o zázraky opřenou důvěru lidu - a je v celé širé krajině jediným poutním místem Mariánským. Je však smutnou skutečností, že se nikdy netěšil církevní péči a přízni a jeho duchovním správcům bylo většinou dáno zápasit s chudobou a těžkými podmínkami. Není proto divu, že prestiž místa upadá. Z tohoto důvodu se v r. 1900 farní úřad na Hrádku obrátil na veřejnost se žádostí o příspěvky na opravu poutního chrámu. Text prosby zní následovně: